Vztahy a láska. Vztahy a bolest. Vylévání srdce Bohu s příběhem o manželském soužití

Předchozí příspěvky o vztazích ukazují, že jsme byli stvořeni jako zranitelní lidé. Vztahy tady na zemi jsou poškozené lidským hříchem, který má kořeny v příběhu o Adamovi a Evě. Člověk je stvořený pro lásku, očekává lásku od druhých, ale stává se, že jeho očekávání nejsou naplněná, protože druzí lidé, dokonce i ti nejbližší mu ubližují. To se může stát proto, že oni sami lásku nedostali, nebo neumí se vztahy šetrně či citlivě zacházet. V nejhorším případě zlo úmyslně zamýšlí.

Někteří křesťané si myslí, že mít víru, znamená, být supermanem. Všechno lze pozitivně a dobře zvládat s pomocí veršů Božího slova. Pokud možno se ovládat a hněv nevyjadřovat.  A tak si tito křesťané vyhledají jednotlivé verše do situací, které by jim měli pomoci. Například: „Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.“ (1 Ko 10,13) Poselství tohoto Božího sdělení je pravdivé, lze ho zpracovat vírou pomocí myšlení a vůle, ale to nevylučuje potřebu uvolnění emocí.

Dalším takovým speciálním pohledem na zranění je, že můžeme být uzdravení z bolesti zranění okamžitě. Křesťané mají představu, že by předložili svoji žádost Bohu a ta by byla okamžitě splněná. Stává se to, sama jsem prožila dvakrát zázračné okamžité uvolnění z bolestivých emocí zmatku, nepokoje, strachu. Bylo to jako by stékal po mě olej od hlavy dolů a s ním stékaly všechny negativní emoce a dostavil se pokoj do celého mého prožívání. Avšak ve většině případů jsem byla svědkem, jak je důležité projít si zápasem s bolestmi, utrpením a nepokojem ze zranění od lidí před Bohem. V zápasech se učíme bojovat a dosahovat vítezství, poznávat Boží srdce. Spolupracujeme s Bohem. Po delším vítězném zápase se dostavuje hluboká vděčnost, chvála a uctívání. Může to být podobné, jako když hrajete úporný, vyrovnaný, pětisetový tenisový zápas, kde na konci vyhrajete. Takové okamžiky jsou nesmazatelné, nezapomenutelné, protože emoce vítězství jsou hluboce vryté. Bojujete společně s Bohem, on je trenér, pamatujete si ty nejfantastičtější výměny a máte před očima vítězný balón.

V zápasech se učíme bojovat a dosahovat vítezství, poznávat Boží srdce. Spolupracujeme s Bohem.

Právě v žalmech se dozvídáme, jak Boží služebníci trpěli ve vztazích a jak řešili svou situaci. Badatelé Dillard a Longman (Úvod do Starého zákona, s 210) popisují ohledně útlaku od lidí charakteristický cyklus vzývání a volání k Bohu o pomoc, naříkání, vyznávání hříchů nebo ujišťování o nevinnosti, zlořečení nepřátelům (klení), důvěřování v Boží odpověď, nakonec chválení a žehnání.

Žalmisté dávají důraz na prožívanou bolest, používají různé obrazy, hledají výstižná slova, jak sdělit, co se odehrává v jejich nitru. Ž 31,12-14 Potupen jsem všemi protivníky a sousedy nejvíc, … z mnoha stran pomluvy slyším, kolkolem děs. Smlouvají se na mě, kují pikle, chtějí mi vzít život. Ž 57,5 Mezi lvy být musím, s těmi uléhám, kdo srší ohněm, s lidmi jejichž zuby jsou kopí a šípy, jejichž jazyk je ostrý meč. Ž 69,21 Srdce potupou mi puká, jsem jak ochrnutý. Na soucit jsem čekal, ale marně.

Žalmisté dávají volnost i svým vlastním hříšným reakcím na bolest. Když jsem z počátku četla žalmy, nerozuměla jsem tomu, že se do Bible dostaly zmínky zlých výroků žalmistů, přání žalmistů, aby se druhým vedlo špatně. Například Ž 56,8b … Takové lidi sraz, Bože, svým hněvem. Ž 69, 24-29 Dej, ať se jim zatmí v očích, aby neviděli, jejich bedra ustavičně zbavuj síly, vylej na ně svůj hrozný hněv, … jejich hradiště ať zpustne, … nechť jsou vymazáni z knihy živých. Ž 109,7-15 … jeho synové, ať sirotky se stanou, … jeho synové, ať toulají se po žebrotě

Teprve později mi došlo, že tato hříšná sdělení jsou reakcí na hřích a bolest způsobenou protivníky. Došlo mi, jak je důležité před Bohem říci všechno hříšné, co máme ukryté v srdci v rámci bolestivé situace. V každém člověku se nachází zlo, které je třeba přiznat a říci před Bohem nahlas. Profesor Filipi, v knize Kdo slyší můj nářek, povzbuzuje ohledně žalmů, že se v nich nic nepředstírá a nezastírá. Kristus sám je v Žalmech přítomen. On se je modlil a modlí spolu s námi. A tak můžeme následovat žalmisty a pomalu se učit sdělovat Bohu svoje myšlenky, tak jak se vynořují ze srdce. Před Bohem nemusíme nic předstírat ani zastírat.

  „Lide, v každý čas v něho doufej, vylévej před ním své srdce! Bůh je naše útočiště.“ Žalm 62,9

Nyní bych ráda pomocí mého příběhu vyjádřila cestu vylévání srdce. Další příběhy zmíním v pokračování kapitoly „Vylévání bolestivých emocí II.“

Po celou dobu chození s Ježíšem Kristem žiji s nevěřícím manželem, který má velice dobré charakterové vlastnosti, odpovědnost za zajištění a ochranu rodiny, dává mi svobodu sloužit Bohu. Na druhé straně neprožívám duchovní intimitu, zakouším odmítnutí pro víru spojenou s hněvem manžela. Manžel nepřišel ani na můj křest, ani na křest dcery. Krizové manželské situace nechce řešit pomocí učení se, sdílení se apod. Myslí si, že si se vším poradí sám. Takové situace jsou bolestivé. Mám zkušenost, že bolest se nenápadně nasčítává. Nepoznám jí hned, ale až když se pod ní hroutím. Běžně začínám o tom hovořit s kamarádkou. Pomoc kamarádky nemusí být přímá, většinou úleva nenastane, když jí o tom jenom říkám. Může být nepřímá podporou v modlitbách, nebo ve společné modlitbě. Většinou si uvědomím v poslední fázi, že musím volat k Bohu. Začnu vylévat své srdce. Je to někdy těžké srdce otevřít, a tak říkám fádní povrchní slova. Nesmí se v této fázi ustávat, je třeba říkat cokoliv Pánu Bohu, co přijde na mysl, protože je to prakticky Duch svatý, který otevírá a zkoumá srdce, který mě vede a dává myšlenky a slova do úst. Mezi vyléváním srdce mohu Bohu děkovat, vzývat ho, a pak zase pokračovat ve vylévání srdce. Obyčejně se v různé míře dostavuje bolestivý pláč až pláč zraněného zvířete, také štkání. A pak najednou přichází zlom a věc je vyřešená. Na obloze svítí slunce a přichází pokoj a chvála.

Jsou také situace, kdy Bůh připraví situaci úlevy sám. Mám obavu ze seminářů o manželství, protože se tam vždycky dozvídám, jak se má manžel chovat ke své manželce, a to je pro mě utrpením slyšet, jak se má manžel chovat a jak se ke mně nechová. Často nevidím naději pro změnu chování manžela. Ale Pánu Bohu jde vždy o moji změnu, o moji úlevu, o moji sílu jít dál. A tak mi připraví situaci úlevy třeba na konferenci, či speciálním semináři.

Pamatuji si, jak jednou přijeli k nám do církve služebníci a měli na nedělní bohoslužbě slovo o manželství. Přednášející se představil jedním speciálním příběhem. Hovořil o tom, že je povoláním lesník. Ještě za časů, kdy naše Krušné hory byly zdevastované, zde nějaký čas pobýval. Když viděl poprvé jejich devastaci, tak usedl na pařez a plakal nad tím stavem. Toto jeho intimní vyznání otevřelo nevědomě moje srdce a nastartovalo důvěru k němu a také k celé přednášce, protože v dospívání moje mamka prožívala bolest nad stavem Krušných hor, které byly zničené popílkem z okolních elektráren.

Ke konci, když se přednášející modlil, začala jsem najednou nadpřirozeně a velice hlasitě plakat. Pláč nešel zastavit. Sama jsem byla nad tím v údivu, co Bůh pro mě dělá. On nám pomáhá, připravuje chvíle, aby došlo k vylití srdce.

Proto, začni vylévat srdce Pánu Ježíši Kristu, začni mu říkat, co tě trápí.