“Uzdravující modlitba“ („vnitřní uzdravení“ nebo „Immanuel modlitba“) má několik
podstatným částí:
(1) Vyznání hříchů a uzdravení (ve smyslu proměnění) ran, vnitřních svázaností, zranění,
bolestivých vzpomínek a potlačovaných emocí v psychickém životě člověka;
(2) prožívání vstupu Ježíše Krista do bolestivé situace, otevření očí člověka pro jeho milující
přítomnost;
(3) skrze Ježíšův dotek, jeho slovy pravdy jsou bloky odstraněny, bolest mizí, vstupuje
odpuštění, mír a láska a člověk je osvobozen k tomu, aby se stal více takovým, jakým ho Bůh
zamýšlel;
(4) to se děje v modlitbě pod vedením Ducha svatého.
V této modlitbě má ústřední místo odpuštění a prosba o odpuštění.
Teologické zdůvodnění
Je „uzdravující modlitba“ teologicky přijatelná? Existuje pro to nějaký biblický doklad?
Když Ježíš chodil po zemi, přicházeli za ním potřební lidé. Byli uzdraveni od svých nemocí a
potíží. Nebylo potřeba žádné speciální modlitby, protože Ježíš byl fyzicky přítomen.
Části 2 a 4 nebyly nutné, protože uzdravení nastalo přímo při setkání s Ježíšem. Ježíš řekl slovo a stalo se, často postačovaly jeho dotek a jeho slova.
V biblických zprávách jsou často uváděny části 1 a 3. Příklady vnitřního uzdravení: L 5,27-32; 7:36-50; 19:1-10; 24:13-35; J 4; 21,15-23.
Dnes však musíme přidávat části 2 a 4, protože Ježíš již není fyzicky přítomen.
Martin Tensen
Definice uzdravení duše
Uzdravení duše (mysli, vůle a emocí): Vnitřní uzdravení nastává, když se učíme být si vědomi
Ježíšovy přítomnosti a přijímat ji v minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Svou milující
přítomností vytváří Ježíš prostor pro odpuštění, uzdravuje bolestivé vzpomínky, odstraňuje
bloky a napětí nebo nás učí s nimi zacházet. Osvobozuje nás k tomu, abychom v přítomnosti
plně využili svůj potenciál.
Tony Kalma