Definice uzdravující modlitby

Ke stažení (PDF)

“Uzdravující modlitba“ („vnitřní uzdravení“ nebo „Immanuel modlitba“) má několik

podstatným částí:

(1) Vyznání hříchů a uzdravení (ve smyslu proměnění) ran, vnitřních svázaností, zranění,

bolestivých vzpomínek a potlačovaných emocí v psychickém životě člověka;

(2) prožívání vstupu Ježíše Krista do bolestivé situace, otevření očí člověka pro jeho milující

přítomnost;

(3) skrze Ježíšův dotek, jeho slovy pravdy jsou bloky odstraněny, bolest mizí, vstupuje

odpuštění, mír a láska a člověk je osvobozen k tomu, aby se stal více takovým, jakým ho Bůh

zamýšlel;

(4) to se děje v modlitbě pod vedením Ducha svatého.

V této modlitbě má ústřední místo odpuštění a prosba o odpuštění.

 

Teologické zdůvodnění

Je „uzdravující modlitba“ teologicky přijatelná? Existuje pro to nějaký biblický doklad?

Když Ježíš chodil po zemi, přicházeli za ním potřební lidé. Byli uzdraveni od svých nemocí a

potíží. Nebylo potřeba žádné speciální modlitby, protože Ježíš byl fyzicky přítomen.

Části 2 a 4 nebyly nutné, protože uzdravení nastalo přímo při setkání s Ježíšem. Ježíš řekl slovo a stalo se, často postačovaly jeho dotek a jeho slova.

V biblických zprávách jsou často uváděny části 1 a 3. Příklady vnitřního uzdravení: L 5,27-32; 7:36-50; 19:1-10; 24:13-35; J 4; 21,15-23.

Dnes však musíme přidávat části 2 a 4, protože Ježíš již není fyzicky přítomen.

Martin Tensen

 

Definice uzdravení duše

Uzdravení duše (mysli, vůle a emocí): Vnitřní uzdravení nastává, když se učíme být si vědomi

Ježíšovy přítomnosti a přijímat ji v minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Svou milující

přítomností vytváří Ježíš prostor pro odpuštění, uzdravuje bolestivé vzpomínky, odstraňuje

bloky a napětí nebo nás učí s nimi zacházet. Osvobozuje nás k tomu, abychom v přítomnosti

plně využili svůj potenciál.

Tony Kalma