Jednoho nedělního rána jsem se podívala z okna a najednou jsem vnímala, že vedle mě stojí nebeský Otec a říká mi: „Dám se ti poznat jako Otec.“ Potom mě vzal za ruku a šli jsme do mírného kopce. Zakrátko jsme se zastavili a nebeský Otec mi řekl: „Půjdeme spolu pěkně pomalu.“
Ta naše společná cesta trvá už deset let a já mohu vidět okamžiky, jak se můj vztah s nebeským Otcem uzdravuje a prohlubuje.
Moje poslední zkušenost nastala koncem září 2018 v průběhu konference vnitřního uzdravení v Praze, kde jsem se věnovala Lise a jejímu manželovi Chrisovi. Oba dva byli ke mně nesmírně milí a laskaví. V tomto čase jsem vnímala zvláště vztah s Chrisem, který se ke mně choval jako pozorný tatínek. V jeho hlasu zněl rozměr pokoje a lásky, jako když tatínek hovoří se svojí milovanou dcerou. Uvědomovala jsem si tuto soustředěnou pozornost. Bylo to pro mě velice emocionálně silné, ale také drásavé a bolestivé. Jako bych musela otevírat ve svém srdci nový prostor, kde jsem lásku a soustředěnou pozornost od svého táty v dětství nedostala. To trvalo tři dny. Poslední den jsem vezla Chrise a Lisu na letiště a opět se mě hluboce dotýkal jejich láskyplný zájem o mě.
Během cesty na letiště jsem věděla, že Lisa a Chris mají dostatek času před odletem letadla, a tak jsem přemýšlela, kam bych je v té časti Prahy ještě zavezla. Oni tomu byli celkem nakloněni, že by se ještě někam podívali. Nenapadlo mě nic lepšího, než je zavést k budově Katolické teologické fakulty UK Praha. Zde byl Chris opět velice pozorný, vyptával se na některé věci, jakou mám osobní spojitost s touto fakultou. Opět se ve mně vynořovaly vlny bolesti.
Když jsme se blížili k letišti, v mém srdci se objevila veliká touha pozvat Chrise a Lisu na jedno moje oblíbené místo, odkud je dobře vidět přistávání a startování letadel. Je to místo, kde jsou lavičky, tedy možnost i odpočinku. Je to místo, které není rušné. Toto místo je asi 7 minut od letiště bez rizika, že by se nedostali včas k odletu. Bylo také krásné teplé odpoledne.
Tedy všechny podmínky pro strávení společné chvíle a odpočinku byly velmi dobré. Avšak uvnitř mě se ozvalo zraněné dítě, které se cítilo být nehodné trávit takto společný čas s nimi a které se také bálo odmítnutí, a tak jsem svůj plán zamlčela a odvezla je na letiště. Zde jsme se rozloučili. Když jsem nasedla do auta, měla jsem velký prostor uvolnění a velice jsem začala plakat. Napadly mě takové dvě myšlenky, že jsem neměla tátu, který by se se mnou díval na startování a přistávání letadel a kterého jsem se ani nemohla zeptat: „Jak je to možné, že letadla mohou lítat.“ A v tomto rozjímání jsem velice lítostivě brečela.
O dva dny později jsem jela s mojí sestrou přes Prahu. Na zpáteční cestě se kolem letiště zpomalil provoz a najednou se stalo, že přímo nad námi proletělo letadlo. Byl to neskutečný zážitek ve spojení s mým nebeským Otcem, který mi potvrdil, že je se mnou. On slyšel moji touhu ohledně letadel a naplnil ji mnohem více, než jsem očekávala. Můj nebeský Otec o mě ví, zná moje přání a potřeby a chce mi je naplnit. Ve zbytku dne a dalších dnů jsem pak prožila krásný čas se svým Otcem.
Toto je popsání jedné situace, jak Pán Bůh naplňuje jeho zaslíbení, že se mi dá poznat jako Otec. Je to jeho naprosto jedinečný způsob, který mě vždy překvapí a hluboce ovlivní.